Koučka Petra Mašková

Kontakt

• Napiš mi na info@petramaskova.cz
• Zavolej mi na 739 668 570
• Přidej se na Facebooku

Obchodní informace

Petra Mašková
Horní Lánov 18
543 41 Lánov

IČO: 60911450
Neplátce DPH

Výpis z živnostenského rejstříku »

Napiš mi

[ninja_form id=2]

Už jako malá holka jsem toužila po tom, aby všichni lidé kolem mě byli šťastní. Když nebyli, velice jsem se tím trápila a obviňovala jsem se, že za to můžu já – přestože se tolik snažím, nefunguje to.

Asi někde tady jsou počátky mojí sociální fobie. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem denně chodila 7 km pěšky do práce a 7 km zpátky, protože jsem si nedokázala koupit lístek v autobuse.

Když mi došly sirky a nemohla jsem zapálit plynový vařič, jedla jsem studené jídlo. Protože požádat sousedy pro mě bylo nemožné.

Prošvihla jsem spoustu pracovních i studijních příležitostí, protože jsem nebyla schopná sjednat si termín schůzky…

Neměla jsem téměř žádné kamarády, protože jsem prostě byla divná.

Postupně mi došlo, že jsem případ pro psychiatra. Jenže pocházím z vesnice, kde naši rodinu všichni znali, a to by byla obrovská ostuda. Byla jsem vychována mantrou „Co by si o nás pomysleli!“ Jako by nestačilo, že už takhle se o mně říká, že jsem namyšlená a s nikým se nebavím.

Tenkrát jsem před sebou viděla dvě možnosti: buď se dříve či později zhroutím a zbytek života prožiji v nějakém ústavu, nebo se vyléčím sama.

Vybrala jsem si druhou možnost. A dokázala jsem to.

Dnes jsem téměř pořád veselá, přednáším na festivalech, organizuji kurzy a prožitková setkání, cestuji, vedu velmi aktivní, společenský a radostný život. 

Ale překonat původní sociální fobii byl jen začátek. Ještě dlouho jsem nevěděla, k čemu vlastně na světě jsem. Nemám žádný talent, žádné výjimečné schopnosti, nikdo mě nepotřebuje…

A pak jsem si všimla, že lidem je se mnou dobře. Potkávám je smutné, zamotané ve stereotypech, bez zájmu o cokoli. Ale téměř nikdo se upřímně neusmívá.

Chvíli si povídáme a najednou mají jiskřičky v očích. Něco je napadne. Že by třeba mohli. Na chvilku se jejich obličej vyjasní. Než jim do hlav zase skočí myšlenka, která ten super nápad zabije. Myšlenka: „To je přeci blbost. To já nemůžu, nedokážu. Co by tomu řekli…?“

Tohle je moje práce! Pro ty jiskřičky v očích, pro skutečný úsměv na tváři, pro to krásné, co je v lidech zamknuté a co jediné má doopravdy smysl. To, co způsobí, aby tě život bavil.

Dnes už vím, jak na to. Dvacet let jsem pracovala jako terapeutka, abych zbavila lidi trápení.

Teď otevírám novou etapu. Zbavit trápení nestačí!

I když byly moje terapie úspěšné, stávalo se, že se mi klienti po čase vraceli. Vraceli se ti, kteří nenašli své naplnění a radost ze života. Kteří nevěděli, jak to udělat, aby je život bavil.

Máte také dvě cesty: žít nenaplněný život a chodit po terapiích, aby vám chvíli bylo líp. Nebo začít doopravdy žít.

Jsem tu pro ty, kdo volí život, který je bude bavit!